close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Upravené fotky..

22. května 2011 v 7:25 | Sofie |  Rasy

 

zui

19. března 2011 v 21:19


hbjlk

19. března 2011 v 21:17


.
 


hfd

19. března 2011 v 21:16


kolie

19. března 2011 v 20:47

Kolie dlouhosrstá

Kolie dlouhosrstá
Rough Collie 600.jpg
Kolie dlouhosrstá
Základní informace
země původuSpojené království Spojené království
Tělesná charakteristika
výška †psi: 56-61 cm
feny: 51-56 cm
barvasobolí
trikolor
blue-merle
Klasifikace a standard
skupina FCI1: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
sekce FCI1: Ovčácká a pastevecká plemena
FCIstandard
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
výška uváděna v kohoutku
Kolie dlouhosrstáje středně velkápsírasa.
Pochází ze severuVelké BritániezeSkotska. Jejím dřívějším úkolem nebylo pouze pasení a zahánění stád, ale také hlídala veškerá domácí zvířata před zloději.
Dnes není jisté, od čeho vlastně vznikl název plemene - "collie". Neexistuje žádná spolehlivá informace, a proto se nabízí hned několik vysvětlení. Je jich více, ale uvedu zde jen některé pro ilustraci. Možná pochází název od plemeneovcízvaných "colley", nebo snad její název souvisí s jejím bílým límcem a je odvozen od slova "collar". Nabízí se takékeltskéslovo "col", což v překladu znamená tmavý a mohlo by mít souvislost s původním zbarvením kolií.
Stejně jako nevíme od čeho vznikl název, zůstává i původ plemen obestřen tajemstvím. Opět se zde setkáváme hned z několika teoriemi o jejím původu. Jsou lidé, kteří tvrdí, že kolie byla psemKeltů, jiní říkají, že předkem dnešní kolie je prastarýanglický"Shepherd Dog",další ovšem toto tvrzení odmítají.
Přestože jsou počátky tohoto nádherného plemene stále nejasné, je kolie jedním z nejstarších plemen psů, neboť se zmínky o kolii podařilo vysledovat až do16. století.
Kolie byla poprvé vystavována v roce1871na výstavě vBirminghamua během následujících let se rozšířila i do zahraničí; například vUSAvytvořila samostatný typ, který se od anglického typu výrazně liší.
Kolie byla používána také armádou a byla vlastně první vojenským a sanitárním psem. Velkou oblibu si kolie také získala u královnyAlžbět .

zlatý retrívr

19. března 2011 v 20:36 |  Rasy
Zlatý retrívr je plemeno psů vyšlechtěné ve Velké Británii a řazené mezi retrívry. Zlatý retrívr je obecně klidný, přátelský a vyhledávající společnost lidí a jiných psů pro své rozpustilé hry, které ho baví v každém věku. Má dobré plavecké schopnosti a hustou nepromokavou srst, což je plně využito při lovu kachen či jiného vodního ptactva. Jedná se o psa, který se vyznačuje velkou ochotou pomáhat lidem, a proto se také využívá jako canisterapeutický a asistenční pes..

[Historie

Se šlechtěním tohoto plemene začal Lord Tweedmouth, který toužil po psovi loveckém s dobrými vlastnostmi a psovi vzhledově pěkném. K vyšlechtění použil žlutého retrívra, který se narodil ve vrhu černých retrívrů, a dnes již neexistujícího tweedového vodního španěla, později také irského setra a bloodhounda. Roku 1868 se narodila první štěňata, a tak začala jeho snaha za pomoci liniové plemenitby, kterou využil jako jeden z prvních šlechtitelů. V chovu a šlechtění Zlatých retrívrů také pokračovali vikomt Harcout, který byl prvním vystavovatelem tohoto plemene, a paní Charlesworthová.
Plemeno žlutých retrívrů bylo uznáno roku 1903 v Kennel klubu. Roku 1913 byl založen Klub zlatých nebo žlutých retrívrů. Jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně přijato až roku 1920, předtím se mohl používat přívlastek žlutý nebo ruský.


Pověsti

Jedna pověst tvrdí, že předky zlatého retrívra je pár žlutých psů působících v ruském cirkuse, které údajně Lord Tweedmouth koupil a zkřížil z bloodhoundem, aby byli o trochu menší. Avšak existují záznamy, že Lord Tweedmouth koupil žlutého retrívra na tržišti v Brightonu.
Další pověst je spojena s ochotou zlatého retrívra pomáhat. Starší paní, která dříve vlastnila zlatého retrívra jménem Kelly, byla nepohyblivá a nevidomá, a tak žila v pečovatelském domě. Jednou v tomto pečovatelském domě vypukl požár. Dolní dvě patra celá vyhořela a horní patro, kde bydlela tato žena bylo odříznuto hustým kouřem. Když přijeli hasiči budova již byla zničená a nikdo nepřežil kromě této staré ženy, která seděla v kapradinách a tvrdila, že ji její pes Kelly probudil a odvedl do bezpečí.



Vzhled

Zlaty retrivr.jpg
Jedná se o středně velkého loveckého psa, jehož tělo je vyvážené a souměrné. Má dostatečně hluboký hrudník pro srdce a plíce, rovné přední končetiny, svalnaté zadní končetiny a silný ocas. Tlapky jsou okrouhlé "kočičí". Krok má volný a dlouhý, bez náznaku kolísání.
Jeho dobrosrdečný výraz tvoří široká lebka a kulaté hnědé oči s nepříliš dlouhým čenichem. Čenich je černý, ale ke stáří nebo při dlouhé zimě mění barvu na růžovou. Uši, kterými dokresluje výraz inteligentního a chápavého psa, má svěšené a posazené ve výšce očí. Srst je hladká nebo zvlněná s nepromokavou podsadou. Zbarvení srsti se pohybuje od krémové až po zlatavě rudou. Na evropských výstavách se upřednostňují světle zlatě a krémově zbarvení psi, nesmějí mít červené ani mahagonové zbarvení. V USA se upřednostňují syté a leskle zlaté až zlatě rudé zbarvení srsti.


Temperament

Nelze jednoznačně určit, jaké povahové vlastnosti bude mít váš pes. Tím, že je to zlatý retrívr, má jisté předpoklady, ale hodně záleží na tom, jak prožil socializační fázi svého života, kterou částečně prožívá u chovatele a částečně u nového majitele, ale tímto se zabývá etologiepsů. Předpoklady u Zlatého retrívra jsou učenlivost, hravost, ochota pomáhat, přátelskost a laskavost.

Využití

Zlatý retrívr při hře
Svou aktivitou jsou předurčeni pro spoustu činností. Stále jsou bráni na lov jako přinašeči, protože jsou ochotni najít mrtvou nebo raněnou zvěř a nesníst ji. Ale zároveň jsou vhodnými domácími mazlíčky.
Mají vyrovnanou povahu, a tak se používají jako terapeutičtí či asistenční psi. Při těchto činnostech bývají nejšťastnější, protože jejich charakteristickými vlastnosti jsou kladný vztah k lidem a ochota pomáhat jim. Zlatí retrívři se také používají jako hledači drog. Účastní se různých soutěží jakoagility, flyball, dog trekking, coursingu, výstav a hojně se také rozmohlo skládání vyšších loveckých zkoušek. Tam se řadí mnoho druhů zkoušek rozdělených podle zaměření (např. zkoušky speciálních vodních prací, podzimní zkoušky, lesní zkoušky, barvářské zkoušky, všestranné a další).

Zdraví

Pro svou velikost mají sklon k dysplazii kyčelních kloubů, nadváze, zánětům střev a očí. Ve stáří často přicházejí o sluch. Při chovu psů s průkazem původu se dysplazie kyčelních kloubů řeší následovně: rodiče štěňátek musí mít DKK do 2/2 a není možná kombinace dvou rodičů s tímto výsledkem.

Jack russel terier

19. března 2011 v 20:04 |  Rasy
Jack Russell teriér je velmi temperamentní psík, který je velmi populární především v Austrálii, kde jsou největší chovy a Británii odkud pochází avšak není zde standardem uznán. Je to pes, který má rád legraci a své rodině je oddán. Většinou je k lidem přátelský a je oblíbený u dětí. Původně byl vyšlechtěn pro norování lišky. Jack russel teriér je velmi milý a přátelský psík.


Tělesná stavba

Hlava teriéra je přiměřeně velká vzhledem k tělu, má delší čenich, černé pysky a nos. Uši jsou kratší a převislé. Má středně mohutný hrudník a kratší rovné nohy. Délka těla je poměrně stejná jako výška teriéra. Zadní nohy jsou i přes menší velikost psíka velmi dobře osvalené. Tělo je svalnaté a velmi pohyblivé.

Srst

Jack Russell teriér má tři druhy srsti - hladkou, hrubou a broken, která je delší,avšak přiléhavá. Hrubou i broken srst musíme pravidelně trimovat, jinak ji najdeme všude po domě, avšak tato delší srst je zaručeně lépe vysavatelná a nezabodává se do koberců tolik jako hladká.


Potřeby a nároky psa

Pes je velmi vhodný do města, vzhledem ke své velikosti a nárokům. Nejde snadno vycvičit, při větší píli toho však jde dosáhnout, je to docela svéhlavý pes. Potřebuje pohyb, proto je nutné s ním několikrát denně chodit na procházku. V případě nedostatečného vytížení psíka je zde riziko, že se bude nudit. To projevuje poměrně svérázně. Ničením bytu, kňouráním a rozčilováním se. Proto bychom měli dbát na dostatečný pohyb psa, nejvhodnější jsou dlouhé procházky, agility, aportování, které ma v krvi, pobíhání s ostatnímy psy atd. Vyhneme se tak nepříjemnostem v podobě rozkousaných bot, vyhrabané díře v posteli atd. Pokud si pořizujeme psíka, který nám bude ležet doma pod křeslem, měli bychom na JRT zapomenout. Pokud si však chceme pořídit veselého, pohyblivého, charakterního psa, se kterým budeme trávit hodiny venku v dešti, ve sněhu a v tropických vedrech a se kterým budeme provozovat agility, budeme mu do noci házet venku balonky a ráno v pět hodin se budeme radovat z toho, jakou má psík zase veselou náladu, je pro nás tento pes vhodným kamarádem, který nám bude dělat obrovskou radost každým dnem našeho soužití s ním. Při cvičení by jsme se měli vyvarovat tělesných trestů, pejsek si vše zapamatuje a může se stát nervozním a agresivním. JR teriérové nejsou vhodní pro chovatele bez zkušeností a k jejich zvládnutí je třeba dostatek trpělivosti a pevná ruka, odměnou vám bude perfektní a veselý kamarád.Jackrussellinterrieri.jpg

irský setr

27. února 2011 v 8:57 | Sofie |  Rasy

Irský setr

Irský setr
Can Setter dog GFDL.jpgIrský setr
Základní informace
země původuIrskoIrsko
Tělesná charakteristika
výška †cca 65 cm
Klasifikace a standard
Commons-logo.svgmultimediální obsah na Commons
výška uváděna v kohoutku
Irský setr(anglickyIrish setter, německyIrish Red Setter, známý také jakočervený setr(Red Setter)) jeplemenoloveckýcha rodinných psů. Byl vyšlechtěn v 19. století z kontinentálního španěla, anglického setra apointera. Za starší z obou ras irských setrů se považujeirský červenobílý setr.

[editovat]Původ názvu setr


Slovosetr(anglickysetter) se vysvětluje jako "stavěcí pes" (z angl.to set), tedy pes, který pánovi označí místo, kde se nachází ulovená kořist. Z hlediska myslivosti je ovšem výcvik trochu náročnější než u ostatních loveckých psů, proto není mezi myslivci tak rozšířen. Přesto je to vynikající lovecký pes s dobrým nosem, výbornou pracovní způsobilostí, vytrvalostí, temperamentem a neutuchající ochotou k práci. Mezi majiteli je oblíbený také pro svoji hravost, přítulnost, laskavost a oddanost. Není agresivní, naopak je mírný, kamarádský a spolehlivý. vznikl v Irsku pravděpodobně systematickým křížením Irského červenobílého setra s neznámým červeným psem. Původně se vedle sebe choval jak irský červený setr, tak červenobílý setr a jejich majitelé je běžně křížili ve snaze získat co nejlepší jedince pro práci. Červených setrů však bylo zpočátku méně. Teprve postupně začala jejich obliba stoupat, protože byli považováni za elegantnější . Největší rozmach v chovu irských červených setrů nastal ve druhé polovině 19. století. V Čechách se začal irský setr objevovat nejdříve především na šlechtických honitbách, ale koncem 19. století, kdy nastal rozvoj myslivosti a chovu zvěře, vzrůstal i počet chovných stanic a za první republiky jich bylo již nepočítaně. Dnes je u nás registrováno několik desítek chovných psů a fen v reproduktivním věku.
Irský setr
Can Setter dog GFDL.jpg
Irský setr
Základní informace
země původuIrsko Irsko
Tělesná charakteristika
výška †cca 65 cm
Klasifikace a standard
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
výška uváděna v kohoutku


vlčák

27. února 2011 v 8:47 | Sofie |  Rasy
Československý vlčákjeplemenovzniklé zkříženímněmeckého ovčákaaeuroasijského vlka(Canis lupus lupus). Původní pokuspohraniční strážepod vedením plukovníka ing. Karla Hartla vyústil ve vznik československého národního plemene. Po roce 1993 (rozdělení československé federace) převzalo takzvaný patronát plemene (vůči Mezinárodní kynologické federaci FCI) Slovensko.

Obsah

[skrýt]

[editovat]Historie

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku1955, kdy se ing. Karel Hartl začal zabývat křížením euroasijského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnostipracovního psa.
První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26. května 1958 vLibějovicích. Celý projekt byl poměrně velkoryse koncipován. Narozená štěňata byla pečlivě sledována, vychovávána v různém prostředí, byly zkoumány jejich předpoklady k výcviku. V dospělosti byla znovu spojována s nepříbuznými německými ovčáky, takže s každou generací klesal podíl "vlčí krve" až na 6,25 % ve čtvrté filiální generaci. Tak mohly být porovnávány anatomické znaky, fyziologické vlastnosti i charakteristické prvky v chování zvířat nejen mezi vlkem, psem a jejich kříženci, ale i mezi jedinci na různých úrovních křížení.
Štěňata první generace se vzhledem i chováním podobala vlku. Jejich výchova byla obtížná, výcvik byl sice možný, ale výsledky stěží odpovídaly vynaloženému úsilí. Jedinci druhé generace, pokud byli včas odebráni z vrhu a individuálně vychováváni, již byli plně cvičitelní. Až do dvou let však byli velmi hraví, výcvik trval déle. Vynikali v pachových pracích (sledování stopy). Většina jedinců třetí a čtvrté filiální generace byla schopna absolvovat běžný výcvikový kurs a mohli být zařazováni do výkonu služby. Oproti psům měli lepší orientační schopnosti, dokonalejší vidění v noci, lepší sluch i čich. V testech vytrvalosti uběhli kříženci celou 100 km trať, aniž by byli vyčerpáni, opotřebování polštářků tlap bylo na rozdíl od něm. ovčáků rovnoměrné. Po výkonu odpočívali přibližně 7 hodin. Ve spolupráci s akademií věd byla sledována endogenní aktivita vlků, psů a jejich kříženců. Křivka aktivity během 24 hodin byla podobná - se dvěma maximy (ráno a večer), intenzita aktivity vlků a kříženců vysoko převyšovala hodnoty zaznamenané u psů. Výsledky experimentu byly vyhodnoceny a publikovány v letech 1964-1965. V červnu 1965 se v Brně uskutečnila Světová výstava psů a v Praze proběhlo výroční zasedání Mezinárodní kynologické federace (FCI) a Mezinárodní kynologický kongres. I na něm vyvolala přednáška ing. Karla Hartla "Výsledky křížení vlků se psy" mimořádnou pozornost. V následujícím roce byl ing. Hartlem sestaven návrh standardu nového plemene psa, českého vlčáka, jehož základem by byli potomci křížení vlků se psy.
Vlčice Brita pak dala ještě základ druhé linie, po spojení s německým ovčákem Kurtem z Václavky. Třetí linie vznikla spojením vlka Arga a feny německého ovčáka Asty zSNB. V roce 1977 byla kříženka 3. generace Xela z pohraniční stráže kryta vlkem Šarikem, Šarik pak nakryl ještě fenu Urtu z pohraniční stráže. Poslední přilití krve vlka se uskutečnilo v roce 1983. Vlčice Lejdy ze ZOO Hluboká dala vzniknout poslední linii nově šlechtěného plemene a otcem štěňat se stal německý ovčák Bojar von Shottenhof. Dále se již prováděla plemenitba pouze v uzavřené populaci a kříženci začali být označováni jako český vlčák. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno. Podklady k žádosti o uznání plemene byly připravovány ve spolupráci s Ústřední odbornou komisí chovatelů psů ČSCH, ve které nové plemeno vytrvale podporoval zejména pan ing. Jan Findejs. Standardní komise FCI doporučila standard československého vlčáka ke schválení v roce 1988. Po zapracování připomínek a nutných změn do standardu bylo plemeno uznáno hlasováním členských zemí v Generálním shromáždění FCI (v první fázi uznání na deset let). Návrh prosadil tehdejší československý zástupce v FCI, RNDr. Petru Dvořák. Standard československého vlčáka byl schválen v Helsinkách dne 13. 6. 1989 a vydán pod číslem 332. První tituly "světový vítěz" tak mohly být československým vlčákům zadány na Světové výstavě psů všech plemen v Brně 1990. Výstavu posuzoval mezinárodní rozhodčí a autor plemene, pan Ing. Karel Hartl.
Československý vlčák
Po deseti letech od uznání standardu bylo plemeno znovu předmětem jednání FCI - muselo se potvrdit, že plemeno je dále životaschopné a trvale splňuje všechna stanovená kritéria. Odpovědnost za tuto obhajobu našeho plemene vzala na sebe Slovenská republika. Po zániku Československa totiž na základě dohody mezi Českomoravskou kynologickou unií a Slovenskou kynologickou jednotou ze dne 4. 7. 1993 přebírá patronát nad plemenem. Jako země původu je nadále uváděno Československo, resp. "bývalé Československo". Na přípravě podkladů pro FCI se podílely obě nástupnické země, jak se zavázaly ve smlouvě podepsané 20.1.1996.
Na valném shromáždění Mezinárodní kynologické federace v Mexiku dne 1.6.1999 bylo uznání plemene československý vlčák definitivně potvrzeno, od roku 1999 může FCI potvrzovat i udělené návrhy na CACIB a CACIT a československým vlčákům je tedy otevřena cesta k titulům mezinárodních šampiónů krásy a výkonu. Návrh v Mexiku předložil pan Štefan Štefík, prezident Slovenské kynologické jednoty. V roce 1999 byla rovněž publikována dosud poslední úprava standardu plemene, kterou neschválila česká strana, přesto byl standard bez jejího souhlasu svévolně změněn.

[editovat]Vzhled

Czechoslovakian Wolfdog portrait.jpg
Československý vlčák jepesvětší, než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavošedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. Typickým pohybem je nízký prostornýklus. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11 - 13 km/h.

[editovat]Vlastnosti

Československý vlčák
Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý, hodící se pro výstavy i služební výcvik. Výcvik je však obtížnější, než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U "čévéčka," jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané "účelové chování", což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně. Vyniká však velikou vytrvalostí, odolností vůči nepříznivému počasí a schopností samostatně jednat. Věrnost pánovi a smečce je téměř příslovečná a určuje také výběr plemene. Pokud se nebudete moci psovi plně věnovat a nepředpokládáte, že o něj budete moci pečovat po jeho celý, poměrně dlouhý život, nepořizujte si toto plemeno. Zvířata si špatně zvykají na nového majitele a změnou velmi trpí. Československý vlčák je i oblíbeným psem výstavním a v poslední době vzrůstá jeho popularita zvláště v zahraničí. Když vidíme toto pohledné, elegantní, dynamické stvoření s vlčím výrazem v pohybu, nelze se tomu divit. Českoslovenkým vlčákům zbyl po vlcích silný smečkový pud, pokud žijí pohromadě, vytvoří smečku a smečkové chování u nich převládá. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život. Samci tohoto plemene se chovají k fenám velmi "galantně", někdy však pes žijící trvale v páru s fenou odmítá jiné feny krýt. Opuštěné čévéčko umí dát velmi hlasitě najevo svou samotu a volat svého pána či svého nepřítomného psího partnera daleko se nesoucím vytímTWH-jolly.JPG

Německý ovčák

27. února 2011 v 8:42 | Sofie |  Rasy
Německý ovčákje plemenopsa, pocházející zNěmecka. Je to nejrozšířenější plemeno psů na světě a nejrozšířenější služební plemeno - v podmínkáchČRse používá k ochraně majetku i k práci policejní, záchranářské, vodí slepce. Kdysi byl německý ovčák zneužit k hlídání zajatců vnacistických táborech.


Historie

Německy: Deutscher Schäferhund, anglicky: German Shepherd Dog (GSD). V době svého vzniku se používal hlavně jako ovčácký pes. Oficiálně uznané plemeno existuje od roku 1899, kdy byl uznán jeho standard jako samostatného plemene. Na počátku20. stoletíbylo už toto plemeno vNěmeckuvelmi oblíbené a šířilo se do okolních zemí.

Vzhled

Hlava německého ovčáka
Je to silný, středně velký pes, s velmi dobře vyvinutou svalovou soustavou. Kostra německého ovčáka je hodně silná a pevná. Výraz v obličeji je živý, pozorný. Hlava je suchá, přiměřeně široká. Uši pevné, vysoko nasazené, rovné-vztyčené (u štěňat až do věku 8-mi měsíců mohou být ještě svěšené). Ocas je dlouhý, hustě porostlý srstí, v klidu svěšený dolů. Chrup dobře vyvinutý, zdravý, plný počet zubů, nůžkový skus. Oči středně velké, mandlovité, šikmo položené. Barva očí pokud možno tmavohnědá. Krk je silný, svalnatý, středně dlouhý. Kohoutek vysoký, Linie hřbetu od kohoutku mírně upadající až ke špičce ocasu. Hrudník hluboký, ne příliš široký. Tlapky kulaté. Německý ovčák pro podmínky registrovaného chovu je kontrolován na dysplazi kyčelních kloubů. Přípustné hodnoty pro další chov jsou: 0-negativní, 1-téměř negativní, 2. stupeň-ještě přípustný.

Chování

Toto plemeno vyniká zejména ve sportovní a praktické-služební kynologii. Kvůli jeho všestrannosti a učenlivosti se také občas používá při psích sportech (agility, aportování, atd.). Německý ovčák je pes vysoce učenlivý a poslušný, odvážný, nedůvěřivý, věrný, neúplatný, ochotný a neúnavný. V obecném povědomí panuje názor, že jsou němečtí ovčáci agresivní, ale odborná literatura a zkušenosti tvrdí opak. Případná agresivita je způsobena ve většině případů špatnou výchovou.Německý ovčák velmi dobře snáší studené počasí, je vhodný i do města, je snadno cvičitelný a je to dobrý hlídač. Celoročně může být venku, potřebuje dostatek pohybu.

Využití

Německý ovčák se uplatňuje po celém světě v policejních, záchranářských, vojenských i společenských službách. Původně také jako pastevecký pes se však dnes už téměř nevyužívá. Německý ovčák je pes velice energický, aktivní a vytrvalý, proto se uplatňuje spíše jako partner policistů, horské služby, záchranné služby, vyšetřovatelů hasičů a také jako společník výborný osobní hlídač a "sportovec" pro účast na závodech z výcviku, výstavách, kde je také požadována jejich fyzická vytrvalost.Schaeferhundruede.jpg

Kam dál